Skinners Globetrotter II recenze u mě začíná docela obyčejně. Ráno obuji černé tenisky do práce, během dne nachodím kolem osmi kilometrů a někdy je sundávám až po deseti hodinách. Věrka nosí stejný model v zelené a všímá si zase jiných věcí než já. Právě proto jsem chtěl sepsat zkušenosti z obou párů, ne jen převyprávět parametry z krabice.
Už nějakou dobu používám také skinnerské ponožkoboty Comfort a Essentials, takže jsem byl zvědavý, jak bude fungovat klasická šněrovací barefoot teniska. V batohu už ji neschovám jako nouzové přezutí. Tohle jsou boty, které mám na nohou celý běžný den. A podle toho je také hodnotím.
Skinners Globetrotter II recenze: na běžný den bych si je obul znovu
Můj rychlý verdikt: Globetrotter II mi nejvíc sedly jako lehké, vzdušné boty do práce a po městě. Prsty mají prostor a ani po dlouhém dni nemám potřebu je rychle zout. Na suchou lesní cestu si je vezmu bez váhání. Do mokré trávy nebo na dlouhé kamenité úseky už si podle situace vyberu jinou obuv.
Na tom se mi líbí, že nic nemusím složitě vysvětlovat. Jsou to pohodlné barefoot boty do každodenního života. Jen od nich nechci, aby zároveň zastaly nepromokavé trekovky nebo silně tlumené boty na ostré kameny. To by byla jiná kategorie.
Černé pro mě, zelené pro Věrku. Jak nám sedí?
Vybral jsem si True Black (Black), EU 45. Věrka nosí Mist Green, EU 39. Konstrukčně jde o stejný model, ale na fotkách i na noze vypadá každá varianta trochu jinak. Černá se mi hodí skoro ke všemu, zelená je výraznější a Věrce sluší. To je ovšem otázka vkusu; důležitější je, jak boty sedí.
Věrka má vybočené palce a výběr bot pro ni bývá citlivější. U Globetrotterů si chválí volné místo vpředu, prsty se jí netlačí k sobě. Já oceňuji něco podobného, jen z jiné situace: i když jsem na nohou většinu dne, nemám pocit, že bych potřeboval po pár hodinách šněrování zoufale povolovat.
Moje každodenní volba. Barefoot teniska, kterou střídám mezi prací, městem a kratšími suchými vycházkami.
Co mi vyhovuje
- Pohodlí při dlouhém pracovním dni.
- Dostatek místa pro prsty.
- Příjemný a ohebný svršek.
Kdy raději volím jiné boty
- Při delší chůzi mokrou trávou.
- Na souvislém hrubém štěrku.
- Když potřebuji výrazněji tlumenou podrážku.
Věrčina varianta. Nejvíc si pochvaluje prostor v přední části boty a poddajný svršek.
V obou blocích vidíte naše vlastní testované boty. Podrobnosti a velikosti najdete přímo u Skinners; v článku se dál soustředím na to, jak se nám v nich opravdu chodí.
Osm kilometrů denně? V botách o nich skoro nevím
Nejlepší zkouška pro mě nebyla žádná slavná výprava. Obyčejná práce. V Globetrotterech trávím zhruba čtyři dny v týdnu a některé dny je mám na nohou až deset hodin. Když si cestou domů přidám procházku, pořád jde o stejné boty, ve kterých jsem ráno vyšel z domu.

S některými botami se mi stává, že se těším, až se přezuji. U těchto zatím ne. Prsty se mohou rozložit, pata mi drží a při běžné chůzi mě nic netlačí. Lehce působící textilní svršek se s chodidlem pohybuje a nemusím ho prvních pár týdnů pracně rozcházet.
Píšu „zhruba“ a „některé dny“ záměrně. Neměřil jsem každý krok ani nesčítal všechny kilometry do přesného nájezdu. Jde o můj běžný režim, který už o pohodlí bot řekne víc než pět minut před zrcadlem v obchodě. A vůbec tím netvrdím, že si na desetihodinové nošení hned zvykne každý, kdo dosud chodil v tvrdších, výrazně tlumených botách.
Věrčinu kilometráž do mých čísel nemíchám. Používá vlastní pár a její největší poznatek se týká prostoru vpředu. Právě proto má společné hodnocení dvou párů cenu: vím, co cítím já, a zároveň slyším konkrétní zkušenost od ní.
Věrku překvapilo místo pro prsty. Mě zase to, jak je svršek poddajný
Skinners používají na Globetrotterech II materiál označený jako TreeKnit. Výrobce mluví o úpletu z vláken jehličnanů a o mikrovláknové podšívce. Chemické složení jsem samozřejmě neověřoval. Pro mě je podstatné, že materiál na noze není tuhý a ve dnech, kdy je tepleji, v něm mám příjemný pocit.
Věrka se k široké špičce vrací opakovaně. Ví, jak nepříjemné je, když se jí palec tlačí do vedlejšího prstu. Tady prostor našla. Je to její zkušenost s konkrétním párem, nikoli lékařský závěr nebo slib pro každého s podobným chodidlem. Komu boty obvykle nesedí vpředu, tomu bych osobní vyzkoušení rozhodně nevymlouval.
Příjemné je také to, že přes nárt můžu svršek dotáhnout tkaničkami. Jen tím přichází jedna malá daň za klasickou konstrukci: při obouvání je potřebuji pořádně povolit. Není to rychlé navléknutí jako u skladných skinnerských ponožkobot. Ale u bot, které mám celý den na noze, mi to opravdu nevadí.
Tenká podrážka mi vyhovuje. Na hrubém štěrku už si vybírám cestu
Barefoot obuv nosím právě i kvůli kontaktu s podkladem. Na chodníku je krok přirozený, bota se snadno ohýbá a nijak mě nenutí chodit určitým způsobem. Na obyčejné cestě mi to sedí. Jakmile jsem ale přešel na hrubší štěrk, jednotlivé kameny byly pod chodidlem znát. To je za mě nejdůležitější věc, kterou má zájemce o tyto boty předem vědět.
Skinners uvádějí přibližně 3mm podrážku a dalších 1,5 mm vzorku. Neměřil jsem ji, takže čísla beru jako údaj výrobce. Zkušenost z chůze ale odpovídá tomu, že tu žádná vysoká vrstva tlumení není. Pokud vám právě tohle vyhovuje, může to být radost. Jestli chcete ostřejší kameny skoro necítit, sáhl bych po jiném typu obuvi.

Přitom bych z toho nedělal nevýhodu ve smyslu „špatná podrážka“. Je to vlastnost minimalistické boty a jde o to, k čemu ji kupujete. Na běžné městské povrchy a kratší suché cesty mi vyhovuje. Na delší horský přechod s batohem bych si ji jako jedinou ochranu chodidel nebral.
Lesní pěšina ano. Mokrá tráva je jiný příběh
Když jdu z města přes park nebo po zpevněné lesní cestě, obvykle nemám důvod se přezouvat. Suchá hlína, tráva a běžná pěšina byly v pohodě. Na takové vycházce jsem neměl pocit, že by mi podrážka nečekaně podkluzovala. Mokré kořeny a dlouhé kluzké sestupy jsme ale zvlášť neprověřovali, proto z toho nedělám obecné hodnocení přilnavosti.
U vody už mám jasno hlavně v jedné situaci: ranní rosa a vysoká mokrá tráva nejsou pro tyto boty ideální. Vlhkost se nám při takovém průchodu dostala k prstům a bokům. Podobně jsme zažili mírný déšť. Na pořádný celodenní liják jsem je cíleně nevzal a tvrdit z toho něco o testu v silném dešti by nedávalo smysl.
Když předem vím, že budu dlouho chodit mokrým porostem, prostě obuji jiné boty. Pokud mířím za sucha do práce nebo na kávu přes město, Globetrottery jsou přesně ten pohodlný civilní pár, po kterém sahám. Tak jednoduché to pro mě je.
Po dlouhém dni příjemná vzdušnost, bez zázračných slibů
V teplejších dnech mi chodidla nepřipadala zbytečně uzavřená a po práci jsem neměl pocit, že jsem je měl deset hodin v neprodyšné krabici. Věrka si pochvalovala podobnou lehkost. Měli jsme většinou suché ponožky a žádné nepříjemné tření, které bych musel řešit výměnou vložek nebo dalším rozcházením.
Po celém dni v botách je normální, že používaná obuv nějak voní – nebo spíš nevoní. Žádný nezvyklý problém se zápachem jsem ale nepozoroval a nepovažoval bych obyčejnou situaci po dlouhém nošení za slabinu konkrétního modelu. Když člověk hledá vzdušné tenisky na léto a teplejší podzim, je už samotný pohodlný den docela přesvědčivý výsledek.
To neznamená, že se budou chovat stejně v zimě nebo při vytrvalém dešti. Takové zkušenosti zatím nemáme. A ani z příjemného pocitu neumím spočítat nějakou přesnou míru prodyšnosti. Nechci z obyčejného osobního dojmu dělat číslo, které jsme nikdy nezměřili.
Drobná stopa pod textilií mě zarazila. Zatím ji beru jako znečištění
Na černých botách jsem si při bližším prohlížení všiml hnědavého zabarvení pod sítkou v oblasti šněrování. Překvapilo mě to, protože jsem si toho dřív nevšiml. Když se na místo podíváte na fotografii, sami uvidíte, o čem mluvím.
Zatím se kloním k obyčejnému vysvětlení: mohlo se tam zachytit něco z venku, třeba pyl nebo prach. Boty jsem ještě nepral a nemám žádné srovnání před a po šetrném vyčištění. Z fotografie proto nechci dělat důkaz odbarvování materiálu ani závadu. Je to prostě detail, který mě zaujal a ke kterému se po vyčištění rád vrátím.
Výrobce doporučuje zbavit boty nečistot kartáčkem nebo měkkým vlhkým hadříkem a potom je osušit. Tím bych začal. Agresivní praní nebo drhnutí jen kvůli rychlé fotografii „před a po“ bych nezkoušel. Jde mi o to, aby mi boty dál normálně sloužily, ne abych na nich za každou cenu něco dokázal.
Se stélkami ještě počkám na chladnější počasí
K botám už máme i samostatné podzimní stélky. Zatím ale leží připravené, protože v době přípravy článku bylo pořád poměrně teplo. Nechtěl jsem je hodnotit jen podle toho, jak vypadají v ruce. Zajímá mě, jestli skutečně změní pocit tepla, prostor pro prsty nebo pohodlí při celém pracovním dni.
V listopadu je chci normálně vyzkoušet v chladnějším počasí a doplnit, co se změnilo. Už teď víme dost o samotných Globetrotterech, abych mohl popsat jejich hlavní určení. Na podzimní doplněk ale nechávám verdikt otevřený. Vymýšlet předem nadšení nebo kritiku by nebylo fér.
Naše čísla berte jako orientaci, ne jako doporučení pro stejně velkou nohu. Já mám EU 45, Věrka EU 39. Textil je poddajný, ale to neznamená, že můžete velikost zvolit naslepo. Je potřeba počítat s délkou chodidla, prostorem před prsty i tím, jak pevně drží pata.
Věrčin případ mi to připomíná dvojnásob. Volná špička pomůže jen tehdy, když je ve správném místě a chodidlo v botě necestuje. Před nákupem bych si změřil obě nohy, podíval se na tabulku konkrétního modelu a při první příležitosti boty opravdu obul. Zvlášť při přechodu od úzké obuvi je pocit místa nezvyklý a je dobré nenechat se zmást jen číslem na štítku.
Globetrotter není totéž co Comfort nebo Essentials
Protože už nějakou dobu používám také Skinners Comfort 2.0 a Essentials 2.0, rozdíl je pro mě jasný. Comfort si umím představit jako lehké přezutí po túře, když nechci do batohu přihazovat velké sandály. Essentials jsme zkoušeli hlavně v kempu a kolem vody. Globetrotter II naproti tomu obouvám ráno jako běžné boty do práce. A nechávám je na nohou celý den.
Kdo hledá právě skladné druhé boty k batohu, tomu doporučuji přečíst si naši recenzi Skinners Comfort 2.0. Pro pobyt u vody se víc hodí zkušenosti s Essentials 2.0. A pokud přemýšlíte, zda v podobně tenké obuvi vyrazit na horský výlet, připravil jsem i průvodce barefoot botami na turistiku.
Pokud právě vybíráte mezi šněrovacími botami do práce a skladnými ponožkobotami na cestování, podrobně jsem rozdíly rozepsal také v samostatném srovnání Skinners Globetrotter II, Comfort 2.0 a Essentials 2.0. Rozhoduji tam podle skutečného použití, ne podle tabulkového vítěze.
Netvrdím, že jsem tyhle tři modely postavil vedle sebe na stejné dlouhé trase. Každý jsem používal jinak a v jiné situaci. Právě proto mi připadá lepší mluvit o tom, kdy po kterém sáhnu, než vyhlašovat jediného vítěze značky.
Komu bych Globetrottery doporučil – a kdy bych zvolil něco jiného
Pokud už barefoot obuv znáte, chodíte hodně po městě a chcete civilní lehké tenisky s prostorem pro prsty, Globetrotter II stojí za vyzkoušení. Mně v práci i po ní fungují tak dobře, že si je beru skoro automaticky. Věrce vyhovuje hlavně přední část boty. Tohle jsou pro nás nejpřesvědčivější důvody, proč jsme s oběma páry spokojení.
Kdy bych je nechal doma? Když mě čeká dlouhý mokrý terén, hodně ostrých kamenů nebo potřebuji výrazné tlumení a ochranu nohou. Na takové použití si raději obuji jinou obuv. Není to selhání Globetrotterů, jen jejich přirozené zaměření.
Před prvním dlouhým dnem bych si také dal čas na postupné zvykání, pokud běžně nosíte boty s vysokou a měkkou podrážkou. Já už v tenké obuvi chodím, takže moje desetihodinová zkušenost není univerzální návod na první barefoot směnu. Na pozvolný přechod upozorňuje také česká FYZIOklinika.
Na co se mě lidé nejčastěji ptají
Vydržím v nich celý pracovní den?
Já ano. Běžně v nich trávím až deset hodin a za den nachodím přibližně osm kilometrů. Důležité je, že jsem na tenkou podrážku zvyklý. Kdo na barefoot přechází, ať nezačne rovnou celodenní zátěží.
Co širší chodidlo nebo vybočené palce?
Věrka má vybočené palce a prostor vpředu si pochvaluje. Jsou to ale její vlastní zkušenosti s jedním párem. Každá noha má jiný tvar, takže bych boty raději osobně vyzkoušel.
Můžu s nimi do lesa?
Na suché nenáročné stezky jsme chodili bez potíží. Na hrubém štěrku už jsem výrazně cítil kameny pod chodidlem. Pro vícedenní horský trek bych si zvolil jinou obuv.
Jsou nepromokavé?
Ne. Mokrá tráva, rosa a slabší déšť nám ukázaly, že se vlhkost může dostat dovnitř. Silný déšť ani laboratorní odolnost proti vodě jsme nezkoušeli.
Co znamená hnědavá stopa na černém svršku?
Zatím jen to, že jsem si všiml zabarvení pod sítkou. Může to být pyl či jiná nečistota, ale bez vyčištění příčinu neznám. Neoznačuji to za materiálovou vadu.
Mají smysl podzimní stélky?
Jsou připravené k dalšímu nošení. Ještě jsem je ale netestoval v chladnu, proto jejich přínos doplním až po skutečném vyzkoušení.
Ještě pár fotografií z běžných dnů
V průběhu testu jsme vyfotili oba páry zblízka i při běžném nošení. Tady je dalších osm záběrů, které doplňují místa a detaily popsané výše.
Jak jsem je používal a co ještě chci zjistit
Za recenzí stojí dva páry, naše vlastní fotografie a běžné nošení. Já střídám práci, město a kratší vycházky, přibližně čtyři dny v týdnu a kolem osmi kilometrů za den. Věrka nosí vlastní Mist Green a doplnila svoje zkušenosti s usazením a prostorem pro prsty. Všímali jsme si pohodlí, obouvání, podrážky na různých površích, vzdušnosti i mokré trávy.
Nemáme přesnou celkovou kilometráž, laboratorní měření prodyšnosti, porovnání v prudkém dešti ani uzavřený test podzimních stélek. Technické údaje o materiálu a tloušťce podrážky přebírám od výrobce a tam, kde píšu o pohodlí nebo chůzi, popisuji naši vlastní zkušenost. Boty jsme získali v rámci spolupráce se značkou Skinners; na našem hodnocení to nic nemění.
Závěr: právě takové boty chci na běžné dny
Na Globetrotterech II mě baví obyčejná věc: můžu si je ráno obout a většinu dne na ně nemyslet. Sedí mi v práci, na cestě městem a na kratší suché procházce. A přestože je konstrukce minimalistická, nevypadají jako speciální outdoorový experiment. Jsou to prostě moje černé tenisky na každý den.
Věrka je spokojená se zelenou variantou a místem pro prsty. Já oceňuji celodenní pohodlí a lehkost. Víme také, kdy je raději nevzít: do častého mokra a na dlouhé kamenité cesty. Kdybych si měl pro svůj běžný režim vybírat znovu, Globetrotter II bych do užšího výběru zařadil bez váhání.
Pokračování testu bude mít smysl hlavně v chladnějším počasí s podzimními stélkami. Až budu mít zkušenost, doplním ji sem – stejně jako případné poznatky z další údržby.
Některé odkazy můžou být affiliate. Když přes ně nakoupíte, přistane nám drobná provize na provoz webu, vás to nestojí nic navíc. V článcích doporučujeme nezávisle, podle parametrů vybavení a tam, kde to jde, i podle vlastní zkušenosti.
















